Švestkové ráno

Ó den
.... za ranního rozbřesku si Sára zalila kávu a stejně jako ve dnech předešlých, trávila seance v těchto letních měsících, sama se sebou, na terase před domem. Tyto půl až hodiny jí byly meditačním balzámem.
V tichosti, sama se sebou, začínala být, pomalu, součástí své zahrady. Splývala tu společně se svými stromy, s květinami, s přírodou. A nad tím vším jí zvukomalebně švitořili jiřičky, kosové a tam, kdesi v korunách stromů nebo na hřebenech střech, pěli svá sóla. Zářijový den začínal Sáře podobně. Slunce již bylo vysoko nad obzorem. Paprsky dosahovaly na stupnici F dur k 20 stupňům C moll. Nebeské klenutí zářilo modrým a zeleným světlem 1:1 s příslibem příjemného.
Den, který se v jejím dosavadním životě měl stát osudným. Kdy život, tak říkajíc, tomu všemu trochu napomůže, popostrčí a zdánlivě zamíchá osudovými kartami, a kdy Sára držela ve svých rukou pomyslnou propustku - Klíč k dalším patrům na cestě ke hvězdám.

Jahodové ráno
marmeládově vlažné předobědí
jemnozrnkový lán večera
mžouravé svítání
otevírá plastová víčka
pro nakojení dne
a klidný spánek večera
rozpouští sen do noci
po pavučině světa
rozeznělé a rezonující zvuky žlutých strun
na cestě k svítání
švestkového rána
polední vinyl vanilky
hutné těsto večera