Vypitý den s úsměvem

....když Sára vstoupila do patra v pokoji, oněměla Úžasnem. Dotek vůně prostřeného stolu jí, rychlostí blesku, projel všemi údy a paralyzoval tyto nekonečné vteřiny. Tympány tepu se zastavily a z její tváře vytryskl slaný pramen blažené rozkoše. Stud se snažila ukrýt a zahalit do nesmyslného roucha svých dlaní. Intuitivně vnímala tu automatičnost svých, až směšně dětinských návyků. A tuto skutečnost přijímala s radostí a vděkem.

Rozlité slunce příjemně hřálo a do jejích údů se opět navracel pohyb tepu života. Zajisté proto, aby její kroky mohly mířit ke stolu, mířit tam, kde je bílý ubrus a prostřeno krásno a příjemno. Na terase.

---

Naslouchám šumění
žluté struny
napínám
ladím je
sladím
třtinovým sněním
potírám
tule tále
šule šále
dechem spolykaných slov
sbírám písmena
zaprášená čísla
prašných cest cestáře
lexikonem hvězdáře
ó men o, nó men o
setkání první i poslední
kdy se sejde den s nocí
spojené svítáním
tam, na souvratě
za obzorem na orbitě
je čas
jdu s časem
kráčet
kráčím k Tobě...